Sny máme asi každý. Ne vždy si je pamatujeme. Ale jsou sny, touhy - které máme třeba od dětství. Já měla od 6. třídy ZDŠ sen - být egyptologem. Mám ráda historii a ta egyptská mi vážně učarovala. Brzy jsem pochopila, že to bude jen sen. Nemám vlohy na jazyky a to je při studiu nutné.
Když jsem před lety měla padesátku, ten úplně NEJ.... dárek jsem dostala od manžela. Knihu od pana profesora M. Vernera - Můj život s Egyptem, kde jsou nejen začátky české egyptologie, ale i poslední objevy, např. o královně Chentkaus.
Věděla jsem, co budu dělat. Jen jsem si říkala, opět Egypt? Ale můj sen je můj sen. Takže znovu Egypt. Vše vymyšleno, zasednout a.... Jak jsem psala v předchozím článku, nic. Je pravdou, že jsem se po víc jak půl roce zapojila do pracovního procesu. A jsem docela utahaná. Ona ta moje ručka není to co bývala. A už prostě nebude. Vím, že mi není dvacet. Znám svůj rok narození. Ale že budu až tak nemožná, to jsem nečekala. Fakt ne. Tak i když jsem věděla, co a jak chci na kartičkách mít, nějak jsem nebyla schopna. Snad už bude vše jen a jen lepší.
Takže tentokrát jsem šla na pozadí jinak, než při tématu Mystery. Použila jsem Oxidy - když už je konečně mám, musím s nimi pracovat. A z jedné publikace jsem použila fotografie.
Kartičky jsou v obálkách a zítra razí do světa. Omlouvám se děvčatům za zpoždění.
Hezký den a děkuji za nahlédnutí
